28.1.20

Zatím spolu, zatím zdrávi aneb Co se stalo v Číně, zůstane v Číně

Semestr utekl jako voda a my se vracíme domů. Unavení s pár kily čaje, upomínkovými předměty a hlavně zážitky a vzpomínkami, které nám už nikdo nikdy nevezme. Malá bilanční chvilka a několik postřehů.


1. každý pátý člověk na světě je Číňan a jsou všude. Doporučuji navštívit Čínu dřív, než navštíví Čína vás!

Všade sú!

2. Až budete chtít vědět, jací jsou lidé v této zemi, berte na vědomí, že je to stejné jako bychom se bavili o celé severoantlantské civilizaci a já se cítím vcelku odlišná od Američana (byť Číňané to tak nevnímají a myslí, že se taky na Vánoce cpeme krocanem). Zkuste si představit "naši" mapu světa. Je zobrazena tak, že ve středu leží Evropa a Čína někde na východě, dosti zkreslená. Číňané to mají obdobně, akorát ve středu je Říše středu a Evropa je mastný flek na západě stejně jako Amerika. Nebuďte překvapení, když na vaši otázku, jestli umí anglicky se zeptají, proč vy neumíte čínsky. Zkrátka tady s evropocentrismem nepochodíte.

3. Čínská kuchyně je rozmanitá. Někdy tak, že si to ani neumíte představit. Dovolím si použít slova pana Honga, Korejce dlouho žijícího u nás. „Čína lidi mňam mňam všechno nebe, ale letadlo nee, Čína lidi mňam mňam všechno čtyři nohy, ale stůl a židle nee.“ Z toho plyne, že co Číňanovi neuteče, to sežere a taky ve zdejší zemi zjistíte, že pes, který štěká, není dovařený. Pro nás knedlíkáře a pivaře bizarní, ale hlad by nás naučil stejně jako Číňany při Velkém skoku vpřed.

Tohle ještě možná stihlo před odchytem schípnout

4. Budujeme socialismus. Závratné pracovní tempo, pracovní doba 9 hodin 6 dní v týdnu, velká města, těžký průmysl, smog. Není legrace budovat v tak rozlehlé zemi a uživit miliardu a půl lidí. Můžeme polemizovat o efektivitě práce, kdy část pracovní doby lidé stejně tráví s mobilem v ruce, ve volných minutách pospávají na podivných místech v podivných polohách, ale budovat se musí. Jedná se o fajn destinaci, dokud nepobíráte čínskou penzi nebo nepotřebujete využít čínské zdravotnictví.

Třeba při robotě kapku spočnout

5. Velký bratr vás nejenom vidí, ale taky slyší a ví, co si myslíte! Kamery, snímání otisků, kontrola dokladů, lékařské prohlídky a cenzura tisku. Bez VPN si v Číně ze západních webů nepřečtete vůbec nic, vše je blokováno a hlídáno. Běžní Číňané tedy nemají přístup k informacím z jiných zdrojů, než jsou ty oficiální. Někteří, co se zajímají a ovládají nějaký cizí jazyk, na tajňačku používají VPN taky, ale v zásadě se o tom nemůže mluvit. V našich médiích se píše o Hong Kongu, Ujgurech, Taiwanu nebo koronaviru, k běžným lidem se však dostane jenom to, co Strana chce, aby lidé věděli. Stejně tak je zde potíráno náboženství, menšinové jazyky nebo objektivní vykládání historie – některé témata jsou zde tabuizována a vykládána Stranou. Velký skok vpřed, kdy zde na hladomor zemřelo 30 milionů obyvatel kvůli nesmyslným nařízením, kult Maa C’Tunga (zasloužil by zřejmě na piedestal hned vedle Hitlera a Stalina), násilné potlačení protestů v Pekingu v roce 89, okupace Tibetu – pouhý zlomek z témat, o kterých se mluví a píše tak, jak se Straně hodí.

Trocha ironie - sledování čínské vojenské přehlídky při čaji v tibetské restauraci

6. Kdo není stejný, ten je proti nám. V jednotě je síla, a tak je třeba vymýtit vše, co jenom trochu smrdí odlišností. Už to pocítili odpůrci režimu a různé skupiny, teď tohle zrovna zažívají Ujguři a až se vyřeší "Ujgurská otázka", bude to někdo další. Co třeba nějaká minorita na jihu? Křesťani? Však on se zase někdo najde.

7. Dělání kompromisů ve třech není legrace. Někdy rozhodování kulhalo na všecky tři nohy, ale zpětně můžu říct, že jsme to zmákli solidně. Zvládnout odloučení, samotu a návyky či zlozvyky těch druhých a taky třeba určitou odkázanost na zbylé dva, protože nikomu jinému vlastně ani nerozumíte. Nikdo z nás neutekl, nepoprali jsme se a ve zdraví jsme dojeli společně domů – a to je myslím úspěch, který se počítá!

Až budete hudrovat na nekvalitní školství, mizernou zdravotní péči, přebujelou byrokracii a neschopnost úředníků, předraženou dopravu, nekvalitní potraviny, nesmyslná lidská práva, špatné zaměstnanecké podmínky, málo vyhřáté topení a tvrdou matraci, tak vězte, že může být i hůř! A bacha na kokovira! 

Čekání na odlet do Kataru