Oslava Vánoc aneb Jak jsme se přežírali

Konec roku je spojen s magickým obdobím. V našich krajinách začne pršet, mrznout a někdy i sněžit. Přibývají plakáty zvoucí na adventní koncerty, pozvánky na rodinné sešlosti, firemní večírky a třídní srazy. Každá zapálená svíce na adventním věnci nám připomíná, že se jsou Svátky zase o týden blíže. Někdo promýšlí dárky měsíce dopředu, jiný situaci zahraňuje za pět dvanáct. Supermarkety jsou brány útokem, nakupují se zásoby, jako by mělo být do konce roku již zavřeno. Pečeme cukroví, loupeme brambory, smažíme kapra, sháníme stromeček a v případě, že žijeme v zahraničí, sháníme nejlevnější letenky domů. Vše podřizujeme několika klidným dnům, které trávíme s rodinou a lidmi, které bychom třeba v průběhu roku třeba ani neměli šanci potkat. To vše k Vánocům neodmyslitelně patří.

Výprava do Čengdu

Ve středu 27. 8. se naše skupina mladých komsomolců vydala na druhou výpravu do Čengdu, města, které není příliš vzdáleno (jen 500 km), je trochu hezčí a mají tam pandy. Díky neuvěřitelnému pokroku čínských státních drah se do něj dá rychlovlakem dostat už za hodinu a půl po nejnovější trati, která je už asi třetí verzí té původní, po které se kdysi stejná trasa cestovala i přes noc. Ale protože jsme finančně uvědomělí, a navíc jsme toužili po družbě s běžným čínským lidem, cestujícím v obyčejných vlacích, rozhodli jsme se pro o 100 yuanů levnější a dvě a půl hodiny delší jízdu rychlíkem.

Postřehy odjinud

„Studuj, jako kdybys nikdy nemohl dosáhnout dokonalosti, jako kdybys měl strach, že své znalosti ztratíš.“ Konfucius