Semestr utekl jako voda a my se vracíme domů. Unavení s pár kily čaje, upomínkovými předměty a hlavně zážitky a vzpomínkami, které nám už nikdo nikdy nevezme. Malá bilanční chvilka a několik postřehů.
26.1.20
Jak jsme na jih odtáhli (II. část)
Na páteční den jsme si naplánovali návštěvu čtvrti Xizhou, bašty etnika Bai, kde se nachází muzeum v domě mecenášské rodiny. Dům má půdorys písmene U a jeho koncové strany jsou spojeny zdí, proto se domu říká „tři strany a jedna stěna.“ Lidé z tohoto etnika zbohatli zejména na prodeji a směně výrobků, jelikož město leží na vojenské a obchodní křižovatce mezi Tibetem a Sečuánem a dále cesty vedou třeba do Macaa a Hong Kongu. Čile se zde tak obchodovalo se stříbrem, čajem, lékařskými potřebami nebo porcelánem a město tak bohatlo, stalo se centrem národního kapitalismu. V domě mecenášů se také nachází protiletecký kryt, který plnil funkci během druhé čínsko-japonské války. Útulné pokojíky pro hosty, místnost zasvěcená předkům rodiny, náboženská svatyně či řezbářská díla dokreslovaly příjemnou atmosféru.
25.1.20
Jak jsme na jih odtáhli (I. část)
Sotva jsme se vrátili z naší Velké cesty po městech na sever od nás, už jsme přemítali nad mapou Číny, kam vyrazíme příště. Už v listopadu jsme byli obeznámeni s tím, že výuka skončí první týden v lednu, a tak nám mezi koncem výuky a Čínským novým rokem vznikne více než dvou týdenní mezera, kterou bude nutno zaplnit, jak jinak než výletem!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)