Něco starého končí a nového zas začíná aneb Ohlédnutí za Erasmem

Ještě před rokem jsem si ani neuměla představit, jak rychle tři čtvrtě roku v cizině uteče. Nedokázala jsem si moc představit, že neuvidím lidi, které znám, že budu daleko od domoviny žít a studovat. Jenže teď je 29. červen, sedíme ve vlaku do Bratislavy a já můžu akorát meditovat nad tím, jak rychle nám ten čas uplynul. Zde jsou mé dílčí poznatky:

Utrácení na Kerkýře

V sobotu jsme se objevili zase v Ioannině, tak jsme toho chtěli využít a vyrazit na pár dní na nejseverněji ležící jónský ostrov - Korfu. Ti z Vás, kteří rádi prohlíží last minute zájezdy jej jistě znají z katalogů. „Nejzelenější z řeckých ostrovů,“ „Ráj na zemi,“ „Nejčistší pláže na světě“, „Druhý domov královny Sissi“ a podobná hesla číhají na Korfuchtivého zájezdáře. I my jsme zatoužili tento skvost vidět na vlastní oči. Vlastně nevím, jestli „my“, protože Ondřej se mě pokoušel ještě poslední večer v Zagori zlomit, abychom jeli na ostrov Kefalonia a pak trajektem přímo do Patry. Tlaku jsem však nepodlehla, na Korfu jsme odpluli, dovolím si tedy používat plurál.

Trekování po Zagori

Na poslední výpravu po Řecké zemi jsme se vydali v pondělí 11. června. Nakonec jsme ustoupili od původního plánu, kdy jsme se chtěli podívat po Albánii a Makedonii, ale zlákala nás horská oblast Zagori na severu Řecka v oblasti jménem Epirus. Pomyslným hlavním městem celého kraje je Ioannina, což byl také náš první cíl. K jeho dosažení se bohužel nedalo použít jiných prostředků než autobusu, mohli jsme si užívat více než tří hodinovou cestu bez záchodu a dokonce za plné jízdné, protože nám v pokladně na autobusovém nádraží v Patře pokladník neuznal pseudostudentské karty. Řidič autobusu byl obzvlášť nadšen z toho, že musel zastavovat na odpočívadle, abych si mohl zajít na záchod. Autobusová společnost KTEL Achaias má ojeté autobusy hlavně z Německa buď bez záchodu, nebo ze záchodem zamknutým, asi aby ho řidiči nemuseli uklízet.