Ještě před rokem jsem si ani neuměla představit, jak rychle tři čtvrtě roku v cizině uteče. Nedokázala jsem si moc představit, že neuvidím lidi, které znám, že budu daleko od domoviny žít a studovat. Jenže teď je 29. červen, sedíme ve vlaku do Bratislavy a já můžu akorát meditovat nad tím, jak rychle nám ten čas uplynul. Zde jsou mé dílčí poznatky:
Řecko je v mnoha ohledech naší kultuře podobné. Avšak na rozdíl od České republiky, která je sekularizovaná, ba až ateizovaná, je Řecko pravoslavné. Pravoslavná církev má velice silnou pozici a kněžím se zde dostává velké úcty. Navzdory mnohým skandálům v nedávných letech, byla to právě církev, které pomohla uchránit „to pravé řecké“ před osmanským vlivem. Na druhou stranu to neznamená, že jsou všichni praktikující. Jak řekla paní Anastazia, naše vyučující angličtiny: „Já jsem věřící, ale ne až tak moc.“ Také je zvláštní, někdy až bizarní, jak se zde mísí antický odkaz plný radosti, zábavy a veselí s právě pravoslavným náboženstvím, které se vztahuje k nitru člověka.
Řekové se umí bavit, a to velice dobře. Rodina, hudba, tanec, dobré jídlo a víno v tavernách jsou naprostým základem života každého Řeka - dionýské veselí mají zkrátka v krvi. Organizátoři jsou ale mizerní – harmonogram a začít na čas, to byste po nich chtěli moc. Ale jestli si chcete užít noční život, tak jste mezi správnými lidmi.
Politika. Mezi mladými intelektuály je oblíbený komunismus. Tedy abych to uvedla na pravou míru – někteří by rádi nastolili tu beztřídní společnost, aby všechno bylo všech a všichni se měli dobře. Prostě ten proletariát jednou zvítězí. Jenže i v tom socialismu musí být co rozdělovat. Tady musím zase zmínit zážitek z hodiny angličtiny. Jmenujte slova, která se vám pojí s přídavným jménem „lakomý“. První asociace? Kapitalista. A jedno doporučení: Heléni nejsou sice tak horké hlavy, ale jestli nechcete dostat po čumáku, nevytahujte téma Makedonie.
Řecká krize? Tu Řekové nijak zvláště neprožívají – to je problém Evropské unie. Sem tam se teda zavřou banky v celé zemi a na náměstí Syntagma se sejde pár set tisíc lidí, ale život jde dál. To, že je stát zadlužený dlouhé roky dopředu, že pětina práceschopné populace nepracuje a mladí studují na vysokých školách, kde mají spoustu věcí, často až nesmyslně, zcela zdarma - to už je jiná.
S řeckou krizí se pojí tristní doprava. Ne že by předtím byla na špičkové úrovni, ale alespoň mezi velkými městy fungovalo jakési vlakové spojení. Dnes uvidíte zarostlé koleje a doprava, jestli funguje, tak silniční. Městská doprava je dost drahá (studentská karta v Patras za 40 Euro měsíčně). Většina studentů si kupuje jednosměrný lístek na přeplněný autobus za šedesát centů u ženštiny sedící v budce vedle děkanátu nebo využívají motorky.
Řecká jména. Když nevíte, jak se dotyčný jmenuje, říkejte mu Kosta. Když to nebude Kosta, tak to pravděpodobně bude Konstantin, Vasilis, Andreas, Anastazia, Giorgios, Athena nebo Theofil. Ve jménech máme tedy jasno.
Co je ale třeba vyzvednout, to je řecká pohostinnost. Řekové Vás neodmítnou a jsou neskutečně hrdí na svou zem a historii. Chtějí cizincům ukázat to nejlepší a snaží se jim zajistit komfort – pro Erasmáky zajistí stejné výhody jako pro své studenty. A v porovnání s naší zemí, spousta lidí i ze starší generace projekt Erasmus zná. Kdy se dozví, že jste Erasmák, vzbudí to u nich nepředstíraný zájem.
Přestože jsou jako jedinci snaživí, spousta věcí ztroskotává na heslech, že i spěchat se musí pomalu a co se dá udělat zítra nebo vůbec, přeci nebudu dělat dnes. Takže jestli si myslíte, že zajdete do kanceláře a ten den něco vyřídíte, tak jste na omylu. Pravděpodobně se dostanete do věčné spirály a budete rádi, když jednoho krásného dne nějaký papír získáte. A jestli čekáte odpověď na univerzitní mail, tak se načekáte. Pravdou však je, že i čekat se člověk musí naučit…
Jestli máte za to, že má Řecko problém s potulnými zvířaty, tak si to myslíte jako jediní. Řekové jsou na svá pouliční zvířata hrdí – jsou to živé duše, se kterými sdílí svůj životní prostor. To, že na vás ta živá duše občas vyskočí z popelnice, uhryzne do lýtka, nebo že se nové dušičky rodí v univerzitním kampuse, to už je druhá věc.
Co neunikne ani méně pozornému oku je fakt, že ekologie není zrovna silnou stránkou.Tomu dopomáhá i řecké pohostinství, které má snad jediné dva nešvary – všudypřítomné hranolky a používání jednorázového nádobí. Takže kelímky, brčka, krabičky, sáčky a obaly se při nedostatečném množství kontejnerů a malém nasazení popelářů válí úplně všude.
A teď k té kuchyni. Ti z vás, kteří v Řecku už byli, ví o čem mluvím. Po celý rok čerstvé ovoce i zelenina, olivy a olivový olej, ulice provoněné pečeným masem, gyrosy s tzatziki. V nabídce nikdy nechybí souvlaki, choriatiki salát s feta sýrem, pečená mousaka nebo vinné závitky dolmadesy či luštěniny v rajčatovém sosu. Těžko bych jmenovala jedno oblíbené jídlo. Pro českého pivaře je největší změnou to, že půllitr dobrého vína v z místních vyhlášených sklepů stojí méně než průměrné řecké pivo. Nehledě na to, že český pijan stěží skončí „u jednoho.“ Jako tekutou tečku na závěr si můžete dopřát pálenku tsipouro, anýzové ouzo, rakii nebo třeba skořicovou tentouru. Až vás bude honit mlsná, neopomeňte baklavu nebo chalvu. Budete-li si k nim objednávat kafe, tak po objednání řeckého kafe dostanete prostě „turka.“ Řekové některé věci z turecké kuchyně holt obstojně okopírovali.
Na turisty jsou Řekové zvyklí, někdy snad až moc. Snaží se vyjít vstříc, pohostit a taky si tím vydělat. Já bych Řecku ze srdce přála, aby se situace v zemi stabilizovala, aby se našel někdo, kdo zemi povede s dobrými úmysly vpřed, a že se jednou, třeba i právem, budou moci považovat za pupek Evropy (za který se považují už teď).
A protože i hezké věcí musí skončit, tak i naše Ilias a Odyssea dneškem končí. Letní sezóna však začíná, tak co třeba vyjet na dovolenou do Řecka a přesvědčit se o tom všem na vlastní kůži?
