„Studuj, jako kdybys nikdy nemohl dosáhnout dokonalosti, jako kdybys měl strach, že své znalosti ztratíš.“ Konfucius
Při studijním pobytu v Číně jsem dennodenně konfrontována se zcela odlišným přístupem k životu a také pojetím studia. Často zde narážím na pro mě zcela nevysvětlitelné chování a motivaci, která místní pohání. V mnohém se jedná o srovnávání nesrovnatelného, nicméně se pokusím shrnout několik svých postřehů, které jsem v průběhu téměř tří měsíců nabyla. 
Motivace. Často se setkáváme s jednáním ostatních lidí, které bychom nečekali. Rozdílnost může být o to větší, čím vzdálenější jsou kultury, ve kterých jsme vyrostli a přijali jejich normy za své. Číňané, co se týče studia, jsou velmi silně motivovaní dosáhnout dobrých, ba dokonce výborných výsledků. Jsou tomu ochotni podřídit svůj soukromý život a veškerý volný čas. Neváhají použít jakýkoli způsob – hlavně že bude klíčem k úspěchu. To se zde projevuje tak, že již na základní škole mívají žáci výuku od osmi do sedmnácti hodin. Následně tráví čas psaním úkolů, opakováním a přípravou na další den. Víkend nebo prázdniny jsou pro ně časem, kdy mohou dodělat resty nebo se naučit něco víc než jejich vrstevníci/konkurence.
Kvalita versus kvantita. Co se týče objemu učiva, jsou schopni „našrotit“ se nevídané množství informací, termínů, slovíček, letopočtů nehledě na to, jestli je někdy využijí.
V našem prostředí mám zase občas pocit, že se někdy až příliš upouští od kvantity a hledí se jenom na kvalitu ve smyslu „někdy méně je více“ s čímž se dá souhlasit, nicméně si myslím, že kvalita a kvantita by měla jít ruku v ruce - těžko zlepším komplexně znalost cizího jazyka jenom naučením se spousty stránek nových slovíček, ale bez těch to zřejmě taky nepůjde.
V nově vytvořené Strategií vzdělávací politiky ČR 2030+ je strategický cíl č. 1 definován jako: „zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ (MŠMT, 2019). Ačkoli tato Strategie pouze naznačuje směr, kterým by se školství v následující dekádě mělo ubírat, z cílů vyplývá, že bychom neměli již ryze cestou kvantity, ale naučit se získané znalost smysluplně používat.
Využitelnost. Spoustu věcí se zde učí mechanicky, na skóre, aniž by zde někdo kladl otázku: „A jak to následně využiju v praxi?“ Například v hodině arteterapie mají vždy studenti připravené prezentace k určitému výtvarnému směru, pak vyučující vede přednášku k tématu a následně pracují společně na nějakém dílu. Už si ale nevysvětlí, jak by se to dalo reálně aplikovat u dětí se speciálními potřebami a jak by mohly provést případné obměny.
Studenti se zde neučí kriticky uvažovat, vyjádřit svůj názor nebo rozvíjet kreativitu. „Chceš-li získat body a mít dobré skóre, toto je ta správná odpověď, kterou musíš přijmout a naučit se ji.“ (ČT24, 2011).
Konkurence. V čínském podání pro nás něco nepředstavitelného. Ačkoli byla politika jednoho dítěte již oficiálně zrušena a populace zatím spíše stagnuje, lidí je tu tolik, že jakmile se objeví zajímavá pracovní pozice, je na ní neuvěřitelný přetlak. Vyučující čínštiny nám vysvětlovala, že se stává, že se na akademické místo s požadavkem titulu Ph.D. klidně hlásí 400 lidí.
Stres a očekávání. Neustále vystaveni stresu, tlaku a konkurenci. Kvůli malému počtu dětí v rodinách jsou veškeré finance, čas a pozornost věnovány tomu „jednomu vyvolenému“, které ponese na svých bedrech péči o svou rodinu, rodiče, příp. s prodlužujícím se věkem i o své prarodiče.
V kultuře je hluboce zakořeněno konfuciánství stavící na úctě k předků, a tudíž má dítě morální povinnost se o své rodiče postarat. Má tedy jak motivaci, dostatek pozornosti a s tím spojené vysoké očekávání a stres. Ne všichni ale tento tlak ustojí - není neznámý fakt, že v týdnu před zkouškou Gaokao zde prudce vzroste počet sebevražd.
Žebříček hodnot. Jiný kraj, jiný mrav, jiný žebříček hodnot. Dle Hofstedego výzkumu hodnot (Průcha, s. 80, 2010) jsou lidé ve východní Asii na rozdíl od severoatlantické civilizace více maskulinní, kolektivní, snaží se vyhnout nejistotě a kladou důraz na dlouhodobou orientaci.
Etiketa a respekt k autoritám. Výše postavený je autoritou, které se neodmlouvá. Mocenský odstup ve východní Asii je zde v porovnání s evropskými zeměmi velký (Průcha, s. 82, 2010).
Pokud učitel něco přikáže, neodmlouvá se. Tímto pravidlem je určen ráz celé výuky. Takže i v případě, že vyučující začne křičet a studenty „drtit“, nezbývá, než kritiku pokorně přijmout a potupně požadované slovíčko ještě 12x zopakovat, celý rozhovor před třídou znova 3x přečíst, omluvit se a ještě doma potrénovat, protože se bude příští hodinu čtení článku zkoušet znova.
V naší společnosti je žel úcta k autoritám obecně velmi nízká. Ve školství je tento trend také zřetelný. O to více si pak vážím lidí (i vyučujících), kteří si dokážou přirozeně zjednat respekt svým přístupem a znalostmi či dovednostmi.
Materialismus. Dobré známky, získat ze závěrečné zkoušky co nejvíce bodů, na jejichž základě se mohou dostat na prestižní univerzity. V Číně si tradičně na vzdělání velmi zakládají, prestiž univerzity také může určit následující profesi. Kvalifikované profese zase zajistí spoustu vydělaných peněz. Za vydělané peníze si mohou koupit, co chtějí a tím zvyšují svou společenskou prestiž.
Nedávno nás zde žijící Čech, co vyučuje ve městě na univerzitě češtinu, seznámil s jedním ze studentů. Umí výborně anglicky a studuje hlasatelství. V porovnání s ostatními se dost zajímá o dění v světě, používá VPN a má tak přehled o dění v Hong Kongu nebo v Ujgursku. Krátce shrnu, co si o tom myslí: „Je to vnitřní záležitost Číny. Vy jste v Evropě ještě nedávno taky měli koncentrační a převýchovné tábory. Těmito kroky se snaží vláda zajistit jednotu. A když je naše země jednotná, je silná a je-li silná, prosperujeme my všichni, můžeme si koupit, co chceme, a tudíž jsme spokojení.“ V tomto směru jsou mladí Číňané mnohem více než my orientovaní na materiálno a nemají snahu si vyhledávat jakékoli jiné zdroje informací mimo ty oficiální čínské.
Nacionalismus. Pojem, který se u nás ve 20. století zřejmě vytratil a má hořkou pachuť. A také pojem, který během sedmdesátileté komunistické éry zde získal na významu. Ano, Číňané jsou velmi hrdí - jsou nejlidnatějším národem na světě, s nejvyšší horu na svém území, vytvořili největší vodní dílo, vyhráli nejvíce olympijských medailí a vaří nejlepší jídlo (a v Chongqingu nejlepší hot pot samozřejmě). Z bídné země se neuvěřitelnou rychlostí pod taktovkou strany derou mezi světové velmoci, na mezinárodním poli nemůže být opomíjena a (nejenom) finančně ovládá kde koho. Aby oslavili pořádně 70. výroční ČLR, uspořádali nejvelkolepější vojenskou přehlídku, jakou kdy svět viděl. Čína je prostě nej, tak proč nebýt hrdý Číňan?
Několika svými postřehy jsem se snažila vystihnout motivaci, konkurenci, pojetí úspěchu a hodnot v Číně. Je velmi složité objektivně popsat to, co vidím a zažívám na vlastní kůži, zvláště díváme-li se na to z evropského úhlu pohledu. Vnímám čas strávený zde jako jedinečnou zkušenost a také možnost poodstoupit od našich hodnot a „pravd“ a zkusit nahlédnout na dané fenomény jinak.
(Práce byla napsána v rámci předmětu Pedagogické psychologie)
Kvalita versus kvantita. Co se týče objemu učiva, jsou schopni „našrotit“ se nevídané množství informací, termínů, slovíček, letopočtů nehledě na to, jestli je někdy využijí.
V našem prostředí mám zase občas pocit, že se někdy až příliš upouští od kvantity a hledí se jenom na kvalitu ve smyslu „někdy méně je více“ s čímž se dá souhlasit, nicméně si myslím, že kvalita a kvantita by měla jít ruku v ruce - těžko zlepším komplexně znalost cizího jazyka jenom naučením se spousty stránek nových slovíček, ale bez těch to zřejmě taky nepůjde.
V nově vytvořené Strategií vzdělávací politiky ČR 2030+ je strategický cíl č. 1 definován jako: „zaměřit vzdělávání více na získání kompetencí potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život“ (MŠMT, 2019). Ačkoli tato Strategie pouze naznačuje směr, kterým by se školství v následující dekádě mělo ubírat, z cílů vyplývá, že bychom neměli již ryze cestou kvantity, ale naučit se získané znalost smysluplně používat.
Využitelnost. Spoustu věcí se zde učí mechanicky, na skóre, aniž by zde někdo kladl otázku: „A jak to následně využiju v praxi?“ Například v hodině arteterapie mají vždy studenti připravené prezentace k určitému výtvarnému směru, pak vyučující vede přednášku k tématu a následně pracují společně na nějakém dílu. Už si ale nevysvětlí, jak by se to dalo reálně aplikovat u dětí se speciálními potřebami a jak by mohly provést případné obměny.
Studenti se zde neučí kriticky uvažovat, vyjádřit svůj názor nebo rozvíjet kreativitu. „Chceš-li získat body a mít dobré skóre, toto je ta správná odpověď, kterou musíš přijmout a naučit se ji.“ (ČT24, 2011).
Konkurence. V čínském podání pro nás něco nepředstavitelného. Ačkoli byla politika jednoho dítěte již oficiálně zrušena a populace zatím spíše stagnuje, lidí je tu tolik, že jakmile se objeví zajímavá pracovní pozice, je na ní neuvěřitelný přetlak. Vyučující čínštiny nám vysvětlovala, že se stává, že se na akademické místo s požadavkem titulu Ph.D. klidně hlásí 400 lidí.
Stres a očekávání. Neustále vystaveni stresu, tlaku a konkurenci. Kvůli malému počtu dětí v rodinách jsou veškeré finance, čas a pozornost věnovány tomu „jednomu vyvolenému“, které ponese na svých bedrech péči o svou rodinu, rodiče, příp. s prodlužujícím se věkem i o své prarodiče.
V kultuře je hluboce zakořeněno konfuciánství stavící na úctě k předků, a tudíž má dítě morální povinnost se o své rodiče postarat. Má tedy jak motivaci, dostatek pozornosti a s tím spojené vysoké očekávání a stres. Ne všichni ale tento tlak ustojí - není neznámý fakt, že v týdnu před zkouškou Gaokao zde prudce vzroste počet sebevražd.
Žebříček hodnot. Jiný kraj, jiný mrav, jiný žebříček hodnot. Dle Hofstedego výzkumu hodnot (Průcha, s. 80, 2010) jsou lidé ve východní Asii na rozdíl od severoatlantické civilizace více maskulinní, kolektivní, snaží se vyhnout nejistotě a kladou důraz na dlouhodobou orientaci.
Etiketa a respekt k autoritám. Výše postavený je autoritou, které se neodmlouvá. Mocenský odstup ve východní Asii je zde v porovnání s evropskými zeměmi velký (Průcha, s. 82, 2010).
Pokud učitel něco přikáže, neodmlouvá se. Tímto pravidlem je určen ráz celé výuky. Takže i v případě, že vyučující začne křičet a studenty „drtit“, nezbývá, než kritiku pokorně přijmout a potupně požadované slovíčko ještě 12x zopakovat, celý rozhovor před třídou znova 3x přečíst, omluvit se a ještě doma potrénovat, protože se bude příští hodinu čtení článku zkoušet znova.
V naší společnosti je žel úcta k autoritám obecně velmi nízká. Ve školství je tento trend také zřetelný. O to více si pak vážím lidí (i vyučujících), kteří si dokážou přirozeně zjednat respekt svým přístupem a znalostmi či dovednostmi.
Materialismus. Dobré známky, získat ze závěrečné zkoušky co nejvíce bodů, na jejichž základě se mohou dostat na prestižní univerzity. V Číně si tradičně na vzdělání velmi zakládají, prestiž univerzity také může určit následující profesi. Kvalifikované profese zase zajistí spoustu vydělaných peněz. Za vydělané peníze si mohou koupit, co chtějí a tím zvyšují svou společenskou prestiž.
Nedávno nás zde žijící Čech, co vyučuje ve městě na univerzitě češtinu, seznámil s jedním ze studentů. Umí výborně anglicky a studuje hlasatelství. V porovnání s ostatními se dost zajímá o dění v světě, používá VPN a má tak přehled o dění v Hong Kongu nebo v Ujgursku. Krátce shrnu, co si o tom myslí: „Je to vnitřní záležitost Číny. Vy jste v Evropě ještě nedávno taky měli koncentrační a převýchovné tábory. Těmito kroky se snaží vláda zajistit jednotu. A když je naše země jednotná, je silná a je-li silná, prosperujeme my všichni, můžeme si koupit, co chceme, a tudíž jsme spokojení.“ V tomto směru jsou mladí Číňané mnohem více než my orientovaní na materiálno a nemají snahu si vyhledávat jakékoli jiné zdroje informací mimo ty oficiální čínské.
Nacionalismus. Pojem, který se u nás ve 20. století zřejmě vytratil a má hořkou pachuť. A také pojem, který během sedmdesátileté komunistické éry zde získal na významu. Ano, Číňané jsou velmi hrdí - jsou nejlidnatějším národem na světě, s nejvyšší horu na svém území, vytvořili největší vodní dílo, vyhráli nejvíce olympijských medailí a vaří nejlepší jídlo (a v Chongqingu nejlepší hot pot samozřejmě). Z bídné země se neuvěřitelnou rychlostí pod taktovkou strany derou mezi světové velmoci, na mezinárodním poli nemůže být opomíjena a (nejenom) finančně ovládá kde koho. Aby oslavili pořádně 70. výroční ČLR, uspořádali nejvelkolepější vojenskou přehlídku, jakou kdy svět viděl. Čína je prostě nej, tak proč nebýt hrdý Číňan?
Několika svými postřehy jsem se snažila vystihnout motivaci, konkurenci, pojetí úspěchu a hodnot v Číně. Je velmi složité objektivně popsat to, co vidím a zažívám na vlastní kůži, zvláště díváme-li se na to z evropského úhlu pohledu. Vnímám čas strávený zde jako jedinečnou zkušenost a také možnost poodstoupit od našich hodnot a „pravd“ a zkusit nahlédnout na dané fenomény jinak.
(Práce byla napsána v rámci předmětu Pedagogické psychologie)
Použitá literatura
PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie:
sociopsychologické zkoumání kultur, etnik, ras a národů. 3. vyd. Praha:
Portál, 2010. Psychologie (Portál). ISBN 978–80–7367–709–1.
OECD:
Education in China: A snapshot. In: OECD [online]. [cit. 2019–11–19].
Dostupné z: https://www.oecd.org/china/Education-in-China-a-snapshot.pdf
Ministerstvo školství,
mládeže a tělovýchovy, 2019 [online]. MŠMT. [cit. 2019-11-19]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
Dril
a disciplína — pro čínské školáky denní chleba. In: Česká televize
[online]. [cit. 2019–11–19]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1235357-dril-a-disciplina-pro-cinske-skolaky-denni-chleba
