Každá káva něco stojí

Den se se dnem sešel a na dveře klepal víkend.  „Kam vyrazíme?" Byla by škoda prosedět celý den na ubytovně. Rozhodli jsme se přejít most spojující Peloponés s pevninskou částí Řecka, abychom se podívali do vesničky Naupaktos.

Dopoledne jsme tedy nasedli na autobus směr Rio přístav. Měli jsme dvě možnosti - buďto most přejdeme po svých, nebo využijeme jeden z trajektů převážející auta. Trajekt vyhrál (nepřevážíte-li auto, neplatíte nic), tak jsme tedy nastoupili a čekali. Stále nám je plavba po moři vzácná.

Asi po dvaceti minutách se trajekt auty zaplnil a my jsme konečně vyrazili k pevnině. Vesnička Naupaktos se nachází asi 15 kilometrů od mostu, bylo tedy třeba koupit lístky na autobus a čekat. Jak jsem již zmínila, o víkendech spoje spíše nejezdí, měli jsme proto do odjezdu autobusu téměř hodinu.

Zašli jsme se podívat do pevnůstky, která je hned naproti autobusové zastávky. Pán, co seděl za přepážkou nám chtěl vstup řádně zpoplatnit, ale opět jsme vytáhli námi vyrobené studentské ESN kartičky, tak nás pustil bez placení. K vidění nic moc nebylo - pevnost připomínala skořápku, takže tato krátká návštěva byla spíše zadarmo drahá (no co, ušetřili jsme alespoň tři eura na pivo).

Času zbývalo stále dost, tak jsme se šli prozkoumat okolí. Narazili jsme na malý udržovaný parčík s bustami významných osobností (nejenom) řecké historie napříč všemi staletími. Od Solona, Peisistrata, přes největší filozofy Sokrata, Platona a Aristotela, spisovatele Thúkydida až po zakladatele moderního řeckého státu Venizela. Pak už zbýval akorát čas dojít na autobus.

Parčík s bustami

Po dvaceti minutách jsme dorazili do městečka. Všude rušno, kdekdo pracoval(!), uličky vedoucí k promenádě okolo moře hezky uklizené... Podstatný rozdíl od Patras.

K tomu v průběhu dvou týdnů přišlo několik nočních vydatných dešťů a vše se začalo zelenat stejně jako u nás brzy na jaře. U nás přichází období úklidu a zazimování zahrady, tady se po ukončení sklizně granátových jablek a vinné révy sklízí špenát, rajčata, lilky a řepy. Taky začíná sklizeň citrusových plodů, které si můžete jednoduše utrhnout, když jdete kolem (vlastně nevím, jestli můžu, ale já to tak dělávám). Chuť čerstvě utrženého a oloupaného pomeranče mi připomíná atmosféru vánočních trhů. Rozdíl je asi jediný - zatímco u nás lidé ze skříně vytahují čepice a kožichy, my Berušky zde zatím chodíme spoře oděné. Vraťme se ale zpět do Naupaktos...

Hrad nad Naupaktos

Vše se tedy zelenalo, moře bylo klidné a my jsme se procházeli po uklizené promenádě. Náš plán byl takový, že si zajdeme na oběd, pak navštívíme nedaleký hrad, zajdeme si sednou na kafe a pojedeme zpátky. V restauraci jsme se dočkali kromě výborného oběda ještě jednoho překvapení. Častokrát se obsluha vyptává odkud jsme a co tady děláme. Majitel byl mile překvapen, že jsme Češi, poděkoval česky a pak lidem u vedlejšího stolu řekl, že jsme z České republiky. Hned na to se ozvalo: „Vy jste z Česka?" Koukali jsme kolem sebe. Všechny pohledy od vedlejšího stolu visely na nás.  „Jo, jsme," odpověděli jsme.  „A skama jste?" (ani nevím, jestli to napsat se s nebo se z - pak že Šlunžoci mluví rychle, sprostě a nespisovně). Žena okolo třiceti spustila, že se narodila u nás, ale do Řecka se před více než deseti lety přistěhovala, protože jeden z jejich rodičů je Řek. Bylo to příjemné setkání, ale času nebylo nazbyt, tak jsme se rozloučili a vyrazili na hrad.

V areálu hradu je vystavěné minisídliště. Na ruinách hradeb si lidé vystavěli domy a zahrady a vše propojili uličkami a schodišti. Takže vy sice procházíte středověkou bránou, ale někdo pod ní parkuje. Nahoru jsme to i s plnými břichy (masová variace s hranolky, pitami, omáčkou tzaziki a dvěma pivy dala zabrat) zvládli v solidním čase. Akorát jsme dorazili půl hodiny po zavíračce. Řekové památky o víkendu vedou žel do patnácté hodiny... Tak jsme se zase mohli vyfotit a jít. Ale s příslibem, že hrad navštívíme v budoucnu ještě jednou.

Sestoupili jsme záludnými uličkami dolů a hledali jsme nějakou hezkou kavárnu, kde bychom výletík zakončili. Na nábřeží bylo několik podniků vedle sebe. V prvním hrála hlasitější hudba - nepadl nám do oka. Druhý neměl tak hezký výhled na moře - taky ne. Ve třetím bylo křivé venkovní posezení. Ha! Ten čtvrtý nám padl do oka. Příjemná hudba podtrhující atmosféru pozdního odpoledne u klidného moře.  „Jo, to je ono." Trochu zarážející byli hosté - pán s výrazem upřeným před sebe pocucával notnou chvíli malé pivo a smrtelně bledá paní s rukami v klíně vypadala jako by ji právě uletěly včely. Vypadali divně, ale jsme na divné lidi zvyklí. Usedli jsme si tedy opodál a čekali na svou objednávku.

Usměvavá slečna po chvíli přinesla tác s karafou vody, skleničkami, zákusky, kafíčky, skořicí, rudými ubrousky a elegantním kovovým stojánkem s účtenkou. Nutno poznamenat, že to byla první káva, kterou nám nenaservírovali v papírovém, nerecyklovatelném kelímku s víčkem a brčkem a zákusek byl na talířku a ne na papírovém tácku ve třech igelitových sáčcích a hromadou ubrousků (to víte,  ekologie po řecku). 

Užívali jsme si onen estetický zážitek. Opravdová pastva pro oči. Pomalu jsme se dali do degustování. Ze zvědavosti jsme nahlédli na účtenku. Rázem jsme pochopili pánovo ukrutně dlouhé pocucávání piva a smrtelně bledý výraz paní. Až zaplatíte za dvě kávy a dva zákusky osmnáct euro, budete soucítit taky. Ještěže částka v eurech pořád vypadá lépe než v korunách. Dezert jsme tedy prvně zvěčnili a pak jsme následovali příkladu dvou výše zmíněných a vychutnávali třeskutě dlouho...

Kafe, zákusek, výhled a účet

 O osmnáct euro lehčí jsme se vydali na cestu zpátky. Stáli jsme před velkým dilematem - neměli jsme co večeřet, bylo tedy zapotřebí zajít do obchodu. Na druhou stranu při vzpomínce na cenu dezertu člověka i hlad přešel. Zjistili jsme další zajímavou věc - Řekové zásadně nevedou jiné pečivo než pitu a chleba, tak si Ondra koupil ke sladkému jogurtu hamburgerovou bagetu k dopečení. Kombinaci jsem nezkoušela, přesto nemám sebemenší pochybnosti o tomto spojení.

Tak nás i tento výlet něčemu naučil. Půjdete-li do neznámé kavárny posedět, prohlédněte si před objednáním důkladně výrazy ostatních hostů - leccos napoví...

Kompletní fotogalerie