Utrácení na Kerkýře

V sobotu jsme se objevili zase v Ioannině, tak jsme toho chtěli využít a vyrazit na pár dní na nejseverněji ležící jónský ostrov - Korfu. Ti z Vás, kteří rádi prohlíží last minute zájezdy jej jistě znají z katalogů. „Nejzelenější z řeckých ostrovů,“ „Ráj na zemi,“ „Nejčistší pláže na světě“, „Druhý domov královny Sissi“ a podobná hesla číhají na Korfuchtivého zájezdáře. I my jsme zatoužili tento skvost vidět na vlastní oči. Vlastně nevím, jestli „my“, protože Ondřej se mě pokoušel ještě poslední večer v Zagori zlomit, abychom jeli na ostrov Kefalonia a pak trajektem přímo do Patry. Tlaku jsem však nepodlehla, na Korfu jsme odpluli, dovolím si tedy používat plurál.

Trekování po Zagori

Na poslední výpravu po Řecké zemi jsme se vydali v pondělí 11. června. Nakonec jsme ustoupili od původního plánu, kdy jsme se chtěli podívat po Albánii a Makedonii, ale zlákala nás horská oblast Zagori na severu Řecka v oblasti jménem Epirus. Pomyslným hlavním městem celého kraje je Ioannina, což byl také náš první cíl. K jeho dosažení se bohužel nedalo použít jiných prostředků než autobusu, mohli jsme si užívat více než tří hodinovou cestu bez záchodu a dokonce za plné jízdné, protože nám v pokladně na autobusovém nádraží v Patře pokladník neuznal pseudostudentské karty. Řidič autobusu byl obzvlášť nadšen z toho, že musel zastavovat na odpočívadle, abych si mohl zajít na záchod. Autobusová společnost KTEL Achaias má ojeté autobusy hlavně z Německa buď bez záchodu, nebo ze záchodem zamknutým, asi aby ho řidiči nemuseli uklízet. 

(Ne)očekávaná jarní pouť po ostrově Andros

Bující zeleň, omamně kvetoucí pomerančovníky, probouzející se smokvoně a květiny hrající všemi barvami ohlašují, že ačkoli v českých luzích a hájích ještě občas mrzne, tak Řecko se probudilo z období dešťů a přivítalo mnohem optimističtější jaro. Tedy ne, že by tu zima byla nějak krutá - při občasných bouřkách sice vody spadlo dost, ale pořád to bylo příjemnější než středoevropských mínus dvacet stupňů.

Návštěva Olympie

Protože starověká Olympie patří mezi nejvýznamnější antické památky Peloponéského poloostrova, a navíc je rozumně dostupná autobusem (na rozdíl od většiny jiných míst), vyrazili jsme v sobotu 3. 3. dopoledne autobusem z Patras. Cesta vedla nejprve starou cestou podél pobřeží, přes zajímavé vesničky, obrovské zeleninové plantáže a městečko Kato Achaia, kde bylo cosi jak autobusová stanice umístěno v malé uličce hned vedle trhu, takže dalo řidiči práci se tam dostat (my jsme alespoň mohli sledovat dění na trhu). 

Peloponéský výlet

V sobotu 3. 2. jsme se vydali vypůjčeným automobilem spolu s Martinem, Eliškou a druhým Martinem na českou výpravu za antickými a jinými památkami. Vyrazili jsme v nekřesťansky brzkou hodinu, už kolem sedmé hodiny ranní. 

Double trip do Athén aneb Volím, volíme, volíte (díl druhý)

Po dvou týdnech opět zpátky na místě činu. Opět volby. Opět Athény. Tentokrát jsme se chtěli vyvarovat minulé chyby a ubytovat jsme se šli bezprostředně po příjezdu. Měla to být malá garsonka v domě, kde bydlel i pronajímatel. Na zvoncích ve stejném patře bylo mimo jiné napsáno Music House/La maison de la musique. Ani jeden z nás nevěděl, co si pod tím představit. 

Double trip do Athén aneb Volím, volíme, volíte (díl první)

Skončil rok starý, začal nový, jehož první měsíc se nese ve znamení voleb nové hlavy státu. My krajánci jsme kampaň bohudík sledovali jenom zpovzdálí. Nicméně žijeme v globalizovaném světě a díky aktivitě některých jedinců na sociálních sítích a reklamě na internetu, jsme si i my mohli v klidu a chladu naší ubytovny užít plnými doušky vše, co dvěma dnům voleb předcházelo. Horda migrantů, přijetí Eura, vystoupení z NATO, Pražská kavárna, Kalousek (bez něho by to nešlo!), sluníčkáři, vítači, kývači, havloidi, antizemani, falešné brýle, Soros s Bakalou a ještě jedna horda migrantů. Už aby byl devátý únor, začala zimní olympiáda a náš národ politologů se změnil na národ sportovců a trenérů…
 

Přes kopce a údolí za bahenní koupelí

Uběhly tři týdny, kdy jsme byli naposledy na výletě, a tak bylo třeba vzniklou situaci napravit. Původně byla v plánu cesta po Péloponu, ale ta byla odložena na dobu neurčitou. Potom přišel další z Čechů, Martin, s nápadem, že bychom si mohli zajet do Kalavryty. Na tento výlet není třeba auto, proto byl počet míst na tuto expedici otevřen. Jenže den předtím byla ve městě pařba, takže někteří potenciální účastníci doslova odpadli, a ti další, co pařit nešli, pro změnu dopisovali práce ke své pondělní obhajobě v Brně. Nakonec jsme tedy vyrazili ve složení 3+1. Tři Češi (Martin, Ondra, já) a Egypťan Adel.

Za kláštery nad Kalabakou

Do bájných středověkých klášterů, tyčících se na impozantních skalních masivech nad městem Kalabaka, jsme vyrazili v pátek dopoledne. Po koupení jízdenek na vlak Lamia – Kalabaka v ubohé železniční staničce v centru Patry jsme uzřeli náš autobus na nedaleké zastávce. Dokonce ještě před plánovaným odjezdem, což nás mile překvapilo. Dálkové linky se očividně těší vážnosti a jízdní řády jsou dodržovány, takže přesně v 12:15 vyrážíme v pohodlném autobuse do Lamie.

Každá káva něco stojí

Den se se dnem sešel a na dveře klepal víkend.  „Kam vyrazíme?" Byla by škoda prosedět celý den na ubytovně. Rozhodli jsme se přejít most spojující Peloponés s pevninskou částí Řecka, abychom se podívali do vesničky Naupaktos.

Výstup za bohy

I stalo se, že jsme využili nabídky Poláka Roberta, který tu má auto francouzské značky (z Polska), a vydali se s ním, dalším Polákem Adamem a Francouzem z Indického oceánu Pacem na bájný, až nejvyšší řecký vrchol bohů.

Olympem se označuje celé pohoří, ležící spíše v severní části Řecka. My se chtěli vyškrábat na nejvyšší bod, 2 918 metrů vysoký vrchol Mytikas. Leč ukázalo se, že řečtí bohové zrovna toho dne v dobré náladě nebyli. Možná díky tomu, že jsme den předtím na úpatí jejich obydlí nestoudně rozložili přenosný gril a jali se dokonce popíjet i alkohol, aniž bychom jim obětovali. 

Jak jsme zdolávali Panachaiko

Jako každé ráno jsem i v to středeční kontrolovala e-maily a Facebook. A jelikož jsme oba starosvětští a jiné komunikační vymoženosti nevedeme, přeposlal mi náš francouzský kamarád Paco zprávu z WhatsAppu. Stálo v ní, že pořádá pro nadšence výšlap do nedalekého pohoří Panachaiko s výstupem na nejvyšší vrchol Palavou Pyrgos, který dosahuje výšky 1 926 m n. m.