Double trip do Athén aneb Volím, volíme, volíte (díl druhý)

Po dvou týdnech opět zpátky na místě činu. Opět volby. Opět Athény. Tentokrát jsme se chtěli vyvarovat minulé chyby a ubytovat jsme se šli bezprostředně po příjezdu. Měla to být malá garsonka v domě, kde bydlel i pronajímatel. Na zvoncích ve stejném patře bylo mimo jiné napsáno Music House/La maison de la musique. Ani jeden z nás nevěděl, co si pod tím představit. 

Double trip do Athén aneb Volím, volíme, volíte (díl první)

Skončil rok starý, začal nový, jehož první měsíc se nese ve znamení voleb nové hlavy státu. My krajánci jsme kampaň bohudík sledovali jenom zpovzdálí. Nicméně žijeme v globalizovaném světě a díky aktivitě některých jedinců na sociálních sítích a reklamě na internetu, jsme si i my mohli v klidu a chladu naší ubytovny užít plnými doušky vše, co dvěma dnům voleb předcházelo. Horda migrantů, přijetí Eura, vystoupení z NATO, Pražská kavárna, Kalousek (bez něho by to nešlo!), sluníčkáři, vítači, kývači, havloidi, antizemani, falešné brýle, Soros s Bakalou a ještě jedna horda migrantů. Už aby byl devátý únor, začala zimní olympiáda a náš národ politologů se změnil na národ sportovců a trenérů…
 

Slovanský štědrovečerní scuk

Čas nezadržitelně letí, a tak i nás po třech měsících strávených v Řecku dohnaly Vánoční svátky. Naprostá většina studentů se vrátila do svých domovů, ale my jsme se rozhodli zůstat. Univerzitní kampus se vylidnil, nikde lidská noha - jenom ta psí.

Přes kopce a údolí za bahenní koupelí

Uběhly tři týdny, kdy jsme byli naposledy na výletě, a tak bylo třeba vzniklou situaci napravit. Původně byla v plánu cesta po Péloponu, ale ta byla odložena na dobu neurčitou. Potom přišel další z Čechů, Martin, s nápadem, že bychom si mohli zajet do Kalavryty. Na tento výlet není třeba auto, proto byl počet míst na tuto expedici otevřen. Jenže den předtím byla ve městě pařba, takže někteří potenciální účastníci doslova odpadli, a ti další, co pařit nešli, pro změnu dopisovali práce ke své pondělní obhajobě v Brně. Nakonec jsme tedy vyrazili ve složení 3+1. Tři Češi (Martin, Ondra, já) a Egypťan Adel.

Za kláštery nad Kalabakou

Do bájných středověkých klášterů, tyčících se na impozantních skalních masivech nad městem Kalabaka, jsme vyrazili v pátek dopoledne. Po koupení jízdenek na vlak Lamia – Kalabaka v ubohé železniční staničce v centru Patry jsme uzřeli náš autobus na nedaleké zastávce. Dokonce ještě před plánovaným odjezdem, což nás mile překvapilo. Dálkové linky se očividně těší vážnosti a jízdní řády jsou dodržovány, takže přesně v 12:15 vyrážíme v pohodlném autobuse do Lamie.

Každá káva něco stojí

Den se se dnem sešel a na dveře klepal víkend.  „Kam vyrazíme?" Byla by škoda prosedět celý den na ubytovně. Rozhodli jsme se přejít most spojující Peloponés s pevninskou částí Řecka, abychom se podívali do vesničky Naupaktos.

Výstup za bohy

I stalo se, že jsme využili nabídky Poláka Roberta, který tu má auto francouzské značky (z Polska), a vydali se s ním, dalším Polákem Adamem a Francouzem z Indického oceánu Pacem na bájný, až nejvyšší řecký vrchol bohů.

Olympem se označuje celé pohoří, ležící spíše v severní části Řecka. My se chtěli vyškrábat na nejvyšší bod, 2 918 metrů vysoký vrchol Mytikas. Leč ukázalo se, že řečtí bohové zrovna toho dne v dobré náladě nebyli. Možná díky tomu, že jsme den předtím na úpatí jejich obydlí nestoudně rozložili přenosný gril a jali se dokonce popíjet i alkohol, aniž bychom jim obětovali.