Utrácení na Kerkýře

V sobotu jsme se objevili zase v Ioannině, tak jsme toho chtěli využít a vyrazit na pár dní na nejseverněji ležící jónský ostrov - Korfu. Ti z Vás, kteří rádi prohlíží last minute zájezdy jej jistě znají z katalogů. „Nejzelenější z řeckých ostrovů,“ „Ráj na zemi,“ „Nejčistší pláže na světě“, „Druhý domov královny Sissi“ a podobná hesla číhají na Korfuchtivého zájezdáře. I my jsme zatoužili tento skvost vidět na vlastní oči. Vlastně nevím, jestli „my“, protože Ondřej se mě pokoušel ještě poslední večer v Zagori zlomit, abychom jeli na ostrov Kefalonia a pak trajektem přímo do Patry. Tlaku jsem však nepodlehla, na Korfu jsme odpluli, dovolím si tedy používat plurál.

Trekování po Zagori

Na poslední výpravu po Řecké zemi jsme se vydali v pondělí 11. června. Nakonec jsme ustoupili od původního plánu, kdy jsme se chtěli podívat po Albánii a Makedonii, ale zlákala nás horská oblast Zagori na severu Řecka v oblasti jménem Epirus. Pomyslným hlavním městem celého kraje je Ioannina, což byl také náš první cíl. K jeho dosažení se bohužel nedalo použít jiných prostředků než autobusu, mohli jsme si užívat více než tří hodinovou cestu bez záchodu a dokonce za plné jízdné, protože nám v pokladně na autobusovém nádraží v Patře pokladník neuznal pseudostudentské karty. Řidič autobusu byl obzvlášť nadšen z toho, že musel zastavovat na odpočívadle, abych si mohl zajít na záchod. Autobusová společnost KTEL Achaias má ojeté autobusy hlavně z Německa buď bez záchodu, nebo ze záchodem zamknutým, asi aby ho řidiči nemuseli uklízet. 

Velikonoční vandr po západním Turecku a severním Řecku III. část - A zase v Elládě (ženský pohled)

Středa 11. 4.
Ráno jsme vstali ještě dřív, než jsme původně plánovali. Nasnídali jsme se, setřepali slimáky, sbalili se a vyrazili k hranici. Asi kilometr před ní nás zastavilo pár šašků tvářících se velice vážně. Parodie na vojáky - anglicky neuměli, ačkoli nebyli ani příslušně oblečeni, chtěli vidět pasy. Tak jsme jim je ukázali a šli dál. Asi jsme způsobili lehké pozdvižení - místní nám ze svých políček nadšeně mávali a zdravili nás. Pak nás čekala opravdová kontrola - turecká i řecká. Pěšího turistu tady zřejmě dlouho nikdo neviděl. 

Velikonoční vandr po západním Turecku a severním Řecku II.část - Jak jsme se ani v Cařihradu neztratili (ženský pohled)

Pátek 6. 4.

Noc za moc nestála, všude dokola běhala a štěkala spousta psů, permanentně jsme se budili a čekali, až nás nějaký čokl vyčmuchá. Naštěstí jsme nemuseli použít připravené klacky a kameny. Za rozednívání jsme vyrazili zpět k nádraží, kde kvůli vysokorychlostní trati probíhaly přísné kontroly zavazadel. V 8:35 jsme vyrazili vysokorychlostní jednotkou relace Konya – Istanbul do největšího tureckého města. Nová trať ještě není ani zdaleka dokončena, ale aspoň na několika úsecích jsme jeli u nás nevídanou rychlostí 250 km/h, jak ukazoval monitor u stropu.

Velikonoční vandr po západním Turecku a severním Řecku I. Část - Všechno nějak začíná (mužský pohled)

Pátek 30. 3. 

Na dlouhou cestu po Osmanské říši a severní části Ellády jsme vyrazili autobusem po poledni, a protože byl poslední vyučovací den před dvoutýdenními velikonočními prázdninami, byl očekáván nápor studentů odjíždějících domů. Řecké dráhy překvapily třemi autobusy, čekajícími na své cestující. Zdárně jsme se tedy dostali autobusem a poté vlakem do přístavního Pirea. Trajekt na Ostrov Chios odplouval až v devět večer, měli jsme proto dost času na procházku po městě, na kávu, nákup a gyros v podniku hned vedle rozlehlého přístaviště. Před osmou hodinou jsme se nalodili na obrovité plavidlo jménem Nissos Rodos, vysoké jako několikapatrový panelák. I tady nám byla studentská jízdenka s 50% slevou uznána bez problémů.

(Ne)očekávaná jarní pouť po ostrově Andros

Bující zeleň, omamně kvetoucí pomerančovníky, probouzející se smokvoně a květiny hrající všemi barvami ohlašují, že ačkoli v českých luzích a hájích ještě občas mrzne, tak Řecko se probudilo z období dešťů a přivítalo mnohem optimističtější jaro. Tedy ne, že by tu zima byla nějak krutá - při občasných bouřkách sice vody spadlo dost, ale pořád to bylo příjemnější než středoevropských mínus dvacet stupňů.

Návštěva Olympie

Protože starověká Olympie patří mezi nejvýznamnější antické památky Peloponéského poloostrova, a navíc je rozumně dostupná autobusem (na rozdíl od většiny jiných míst), vyrazili jsme v sobotu 3. 3. dopoledne autobusem z Patras. Cesta vedla nejprve starou cestou podél pobřeží, přes zajímavé vesničky, obrovské zeleninové plantáže a městečko Kato Achaia, kde bylo cosi jak autobusová stanice umístěno v malé uličce hned vedle trhu, takže dalo řidiči práci se tam dostat (my jsme alespoň mohli sledovat dění na trhu).