Slovanský štědrovečerní scuk

Čas nezadržitelně letí, a tak i nás po třech měsících strávených v Řecku dohnaly Vánoční svátky. Naprostá většina studentů se vrátila do svých domovů, ale my jsme se rozhodli zůstat. Univerzitní kampus se vylidnil, nikde lidská noha - jenom ta psí.

Přes kopce a údolí za bahenní koupelí

Uběhly tři týdny, kdy jsme byli naposledy na výletě, a tak bylo třeba vzniklou situaci napravit. Původně byla v plánu cesta po Péloponu, ale ta byla odložena na dobu neurčitou. Potom přišel další z Čechů, Martin, s nápadem, že bychom si mohli zajet do Kalavryty. Na tento výlet není třeba auto, proto byl počet míst na tuto expedici otevřen. Jenže den předtím byla ve městě pařba, takže někteří potenciální účastníci doslova odpadli, a ti další, co pařit nešli, pro změnu dopisovali práce ke své pondělní obhajobě v Brně. Nakonec jsme tedy vyrazili ve složení 3+1. Tři Češi (Martin, Ondra, já) a Egypťan Adel.

Za kláštery nad Kalabakou

Do bájných středověkých klášterů, tyčících se na impozantních skalních masivech nad městem Kalabaka, jsme vyrazili v pátek dopoledne. Po koupení jízdenek na vlak Lamia – Kalabaka v ubohé železniční staničce v centru Patry jsme uzřeli náš autobus na nedaleké zastávce. Dokonce ještě před plánovaným odjezdem, což nás mile překvapilo. Dálkové linky se očividně těší vážnosti a jízdní řády jsou dodržovány, takže přesně v 12:15 vyrážíme v pohodlném autobuse do Lamie.

Každá káva něco stojí

Den se se dnem sešel a na dveře klepal víkend.  „Kam vyrazíme?" Byla by škoda prosedět celý den na ubytovně. Rozhodli jsme se přejít most spojující Peloponés s pevninskou částí Řecka, abychom se podívali do vesničky Naupaktos.

Výstup za bohy

I stalo se, že jsme využili nabídky Poláka Roberta, který tu má auto francouzské značky (z Polska), a vydali se s ním, dalším Polákem Adamem a Francouzem z Indického oceánu Pacem na bájný, až nejvyšší řecký vrchol bohů.

Olympem se označuje celé pohoří, ležící spíše v severní části Řecka. My se chtěli vyškrábat na nejvyšší bod, 2 918 metrů vysoký vrchol Mytikas. Leč ukázalo se, že řečtí bohové zrovna toho dne v dobré náladě nebyli. Možná díky tomu, že jsme den předtím na úpatí jejich obydlí nestoudně rozložili přenosný gril a jali se dokonce popíjet i alkohol, aniž bychom jim obětovali. 

Jak jsme zdolávali Panachaiko

Jako každé ráno jsem i v to středeční kontrolovala e-maily a Facebook. A jelikož jsme oba starosvětští a jiné komunikační vymoženosti nevedeme, přeposlal mi náš francouzský kamarád Paco zprávu z WhatsAppu. Stálo v ní, že pořádá pro nadšence výšlap do nedalekého pohoří Panachaiko s výstupem na nejvyšší vrchol Palavou Pyrgos, který dosahuje výšky 1 926 m n. m. 

Patras vol. 1 aneb Jak jsme přežili cestu a jaké jsou první dojmy?

Kalispéra!

Jak jsem slíbila, ačkoli trošku opožděně, poslušně hlásím, že ještě stále žiju a podávám report! Jelikož tady v Řecku mají všichni na všecko čas, tak i já se musím přizpůsobit a snížit intenzitu své práce, jinak bych tady zešílela (a oni ze mě - od toho už paní na sekretariátě fakulty nemají daleko). Tady nikdo nerozumí výrazům be on time, hurry up a už vůbec ne time management. Takže buď se přizpůsobím, začnu brát sedativa nebo mi nasadí svěrací kazajku. Zatím tedy zkouším tu první variantu.  Zážitků a dojmů za první dva týdny mám více než dost, ale vyberu jenom několik málo z nich.